Bonding: nejkrásnější odměna za dřinu u porodu

Každá žena a její dítě si ještě v těhotenství budují vzájemný vztah, který se plně rozvine bezprostředně po porodu. Přispívá k tomu poporodní bonding – kontakt kůže na kůži, který novorozenému miminku usnadní adaptaci na vnější prostředí a novopečené mamince podpoří její instinktivní pečovatelské schopnosti.


12. 12. 2020 Barbora Bouchalová Sdílet:
Bonding: nejkrásnější odměna za dřinu u porodu

Bonding není trendem moderního porodnictví, ale běžná praxe starodávného umění porodních bab

Porod byl odpradávna vnímán jako fyziologický proces, během kterého byla péče o rodičku svěřena do rukou zkušených porodních bab. V minulosti bylo zcela přirozené, když porodní bába novorozence bezprostředně po porodu přiložila na břicho nebo prsa rodičky. Činila tak z několika důvodů – za prvé z hlediska komfortu dítěte, aby se udržela jeho tělesná teplota, za druhé kvůli matce, aby se jí rozběhla laktace, a konečně také z důvodu svého vlastního pohodlí, aby získala dostatek času zkontrolovat porodní cesty a pomoci ženě porodit placentu. 

Vnímání průběhu porodu se měnilo s vývojem lidské civilizace. Rozvoj vědy a techniky přenesl porody z domácího prostředí do porodnic, porodní báby vystřídaly kvalifikované porodní asistentky a nastala medicinalizace porodů. Zlepšila se úroveň poskytování odborné lékařské péče, jejímž výsledkem bylo snížení mateřské a novorozenecké úmrtnosti. 

Za jedno z největších negativ novodobého porodnictví se však považuje poporodní separace dítěte od jeho matky – běžná praxe, na kterou si my, coby tehdejší miminka, už naštěstí nevzpomínáme. Průlom nastal v osmdesátých letech minulého století, a to díky teorii bondingu, se kterou přišli američtí pediatři Klaus a Kennell. Podle nich jsou první hodiny po porodu strávené v nerušeném kontaktu „skin-to-skin“ (přeloženo jako kůže na kůži) rozhodující pro vytvoření vazby mezi matkou a novorozencem a mohou oběma ulehčit jejich společný vstup do života. To potvrzuje celá řada výzkumů, které se jednohlasně shodují na tom, že právě bonding má pro matku i dítě množství pozitivních vlivů.

Uzamčeno
Kompletní obsah článku je dostupný jen členkám Spolku pro mateřství, jako jeden z benefitů
 


Pošlete článek dál

Sdílet:

Informace, které naleznete v tomto článku, nenahrazují konzultace s lékařem či jiným specialistou. Neslouží k účelu diagnózy, léčby a ani jako prevence proti žádné nemoci či zdravotním problémům. Doporučujeme se vždy obrátit na vašeho lékaře, který zná vaše individuální potřeby a zdravotní stav.


Zdroje
  1. HENDRYCH LORENZOVÁ, Mgr. Eva, doc. PhDr. Sylva BÁRTLOVÁ a Mgr. Kateřina RATISLAVOVÁ, Ph.D. Posouzení raného vztahu matka-dítě v komunitním prostředí. Pediatrie pro praxi. 2018, 19(6), 332-336. Dostupné z: doi: 10.36290/ped.2018.065
  2. MAZÚCHOVÁ, PHD., Mgr. Lucia, PhDr. Mgr. Simona KELČÍKOVÁ, PHD. a Bc. Patrícia VASIĽKOVÁ. Informovanosť žien o bondingu. Pediatrie pro praxi. 2016, 17(2), 122-125. Dostupné z: doi:10.36290/ped.2016.029
  3. MROWETZ, Mgr. Michaela a MUDr. Marcela PEREMSKÁ. Podpora raného kontaktu jako nepodkročitelná norma - chiméra, či realita budoucnosti? Pediatrie pro praxi. 2013. 14(3), 201-204.
  4. PÁNEK, MUDr. Ing. Martin. Současné trendy v péči o novorozence. Pediatrie pro praxi. 2013, 14(6), 363-366.
  5. ROBSON, Kenneth S. The Role of Eye-to-eye Contact i nMaternal-infant Attachment. 1967, , 13-18. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1111/j.1469-7610.1967.tb02176.x
  6. SAIGAL, Saroj, Nancy M. NELSON, Kathryn J. BENNETT, Murray W. ENKIN. Observations on the behavioral state of newborn infants during the first hour of life. American Journal of Obstetrics and Gynecology. 1981, 139(6), 715-719. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1016/0002-9378(81)90494-4