Lucie Křížková: Je třeba mít respekt a pokoru. Neodborné informace z různých zdrojů na pohodě v těhotenství nepřidají

Lucie Křížková je moderátorka pořadu Sama doma v České televizi, modelka a taky maminka dvou dětí. V rozhovoru otevřeně mluví o pocitech během těhotenství, ale i o potratu, kterým skončilo její druhé těhotenství. I když ho chápe jako přirozený řád přírody, která si rozhodla sama, přiznává, že v té době nebylo lehké se s realitou srovnat. A upozorňuje i na to to, jak velká propast zeje mezi matkou, která přijde o dítě, a radami jejího okolí.


10. 5. 2021 Veronika Vimmerova Sdílet:
Lucie Křížková: Je třeba mít respekt a pokoru. Neodborné informace z různých zdrojů na pohodě v těhotenství nepřidají

V rámci naší výzvy "Buď klidu se svými strachy" jsme našim ambasadorkám položili pět otázek o strachu v těhotenství.

Z čeho jste měla ve svém (prvním) těhotenství nejintenzivnější strach?

Abych děti donosila a aby byly zdravé.

Co vám nejvíc pomohlo a dodalo v takové chvíli pocit jistoty?

Obavy z nedonošení dětí jsem ze sebe shodila vždycky až kolem 36. týdne těhotenství. Ohledně zdravotního stavu jsem cítila větší jistotu až v okamžiku, kdy jsem děti držela v náruči. Pokud jsem ale v nějakém momentě cítila velkou úzkost, uklidnilo mě povídání s někým, kdo si už těhotenstvím prošel nebo kdo se mohl podělit o své reálné zkušenosti. 

Byly věci nakonec jinak, než jste si původně představovala?

Když jsem zatoužila po druhém dítěti, rozhodně jsem si nepředstavovala, že cesta k němu bude tak dlouhá a bolestivá – se synem jsem otěhotněla hned, na druhé miminko jsme si museli počkat a čekání se neobešlo bez jedné bolavé ztráty v desátém týdnu.

Kdybyste dnes mohla svému mladšímu já poslat jednu zprávu, co by v ní bylo?

Nečti si černé scénáře na „mamawebech“!!! Je třeba mít respekt a pokoru, ale přehnaný strach je velmi na škodu.

Vnímáte negativní pocity v těhotenství stále jako společenské tabu?

Nevnímám to jako společenské tabu, spíš jako problém způsobený velkým množstvím volně dostupných neodborných informací a nízkou mírou lidské empatie. Sama jsem o potratu nechtěla moc mluvit, protože jsem většinou čekala odpověď „To bude dobrý, příště se to už povede“ nebo „Kamarádka potratila pětkrát a teď má zdravého kluka“. Jenže tohle slyšet nechcete, takže to v sobě raději dusíte. 

Máte dvě děti, mladší dcerku a staršího syna. Jak se dnes zpětně díváte na obě vaše těhotenství po stránce emocí a prožívání? Lišily se v něčem?

První těhotenství bylo velkou neznámou a já často tápala, jestli to, co se děje, je v pořádku, nebo ne. Už od čtvrtého měsíce mi tvrdlo břicho, což mě dost vyděsilo. V sedmém měsíci zjistil pan gynekolog u miminka vrozenou vadu ledvin, což mi na klidu nepřidalo. K tomu všemu jsem měla výrazné problémy s pletí a necítila jsem se moc dobře. Stejně ale kladné emoce převažovaly, i když strach, aby bylo všechno v pořádku, jsem měla snad každý den.

Těhotenství s dcerou bylo už od začátku přikryté jinými obavami – po předchozím potratu jsem měla velký strach, aby to nedopadlo stejně. Paradoxně obavy trochu opadly po překlenutí dvanáctého týdne. I když vím, že smutné události mohou přijít v průběhu těhotenství kdykoli, měla jsem v hlavě zakódováno, že teď už to bude dobré. Ani tvrdnutí břicha, které přišlo opět velmi brzy, mě už nevykolejilo. Pleť jsem měla nádhernou, což nasvědčovalo mému pocitu, že tentokrát porodím holčičku, a celkově jsem byla asi víc v pohodě. A i když druhé těhotenství už nebylo v klidném režimu (synovi byly čtyři roky a odpočívat mě rozhodně nenechal), užívala jsem si ho víc. Předchozí zkušenosti z prvního těhotenství mě posílily. 

Jak už jste zmínila, vaše druhé těhotenství bylo bohužel ukončeno předčasně – potratem ve třetím měsíci. Jak to vnímáte dnes, s odstupem? 

Vidíte, o těhotenství s Lolou bych měla mluvit jako o třetím těhotenství, ale nějak mi to nejde přes pusu. Ztrátu jsem už za ty roky vytěsnila a myslím, že to tak má hodně maminek, pokud se tedy po potratu dočkají zdravého miminka. Zpětně se na to dívám tak, že miminko by nebylo v pořádku a příroda to vyřešila sama. Samozřejmě bezprostředně po potratu to bylo po psychické stránce složité a těžko se to dostávalo z hlavy. Nevěděla jsem, jestli jsem připravená na další těhotenství, a když jsem se utvrdila v tom, že připravená jsem, zase se otěhotnět několik měsíců nedařilo. A pak se mi vracely vzpomínky z kontroly, kdy mi gynekolog oznámil, že nemá dobré zprávy. Vzpomínám si, jak jsem se klepala při každé další kontrole a úleva přišla, až když mi doktor potvrdil, že tentokrát je všechno v pořádku. Myslím, že v hlavě jsem to měla srovnané, ale nejistotě jsem se stejně neubránila.


O Spolku

O Spolku

Součástí výhod členství je i předporodní kurz, který vás připraví na těhotenství, porod, šestinedělí a péči o miminko
Chci vědět více

Co se vám honí hlavou, když si vzpomenete na své první těhotenství? Jakou nejsilnější myšlenku si z něj vybavíte? 

V prvním těhotenství byly nejsilnější momenty: pozitivní těhotenský test, zjištění pohlaví miminka, strach o to, jak moc vážná bude synova vrozená vada, a samotný porod a první chvilky s Davídkem.

Měla jste před prvním porodem „nastudováno“, nebo jste spíš ten typ, co raději nechává věci náhodě? 

Mám úžasnou švagrovou, která je porodní asistentkou, takže mě zásobila kvalitní literaturou a byla na telefonu, když jsem potřebovala s čímkoliv poradit. Takže ano, měla jsem nastudováno. V některých ohledech možná až moc. (směje se)

V čem vás nejvíc ovlivnilo rodičovství? 

Dalo mi úplně jiný pohled na můj život. Do porodu jsem myslela hlavně na sebe, na práci, na to, co všechno chci procestovat a zažít. Rodičovství mi dalo zas jiný rozměr lásky, naplnění, ale i obav. Stále myslím na to, která místa chci navštívit, co chci zažít, ale už to chci zažít i se svými dětmi a většina mých rozhodnutí se (v dobrém slova smyslu) podřizuje jim. 

l krizkova ig3 1

Věnujete se velké spoustě věcí – moderujete pořad Sama doma, ale i různé eventy, jste velmi aktivní na Instagramu, věnovala jste se modelingu. Jak se vám dařilo propojovat všechny tyto aktivity s těhotenstvím? 

Během obou těhotenství jsem pracovala až do devátého měsíce. Těhotná modelka na mole byla vítanou změnou, v moderování mě těhotenství také nijak neomezovalo. V televizi jsem se loučila dva týdny před termínem porodu. Během těhotenství mi bylo špatně jen do čtvrtého měsíce, ale naštěstí ne tak hodně, abych musela nějaké aktivity rušit. Po porodech jsem se do práce zase celkem rychle vrátila. Tedy k té, která byla jen na pár hodin. Bylo to vlastně nutností. Jako OSVČ jsem nemohla zůstat na klasické rodičovské dovolené, finančně bych to nezvládla. Ale krátké pracovní výlety byly i příjemným zpestřením a načerpáním nových sil. 

Spolek pro mateřství se svými benefity (online předporodní kurzy, online konzultace s odborníky nebo třeba finanční krytí pro případ výskytu vrozených vad) snaží pomáhat budoucím matkám během těhotenství, ale i v období mateřství. Proč vám dává smysl postavit se za tento projekt?

Ne každá žena má možnost konzultovat svůj stav a obavy s těmi, kteří mají ohledně těhotenství ty správné informace. Jak už jsem zmínila, internet je plný všemožných rad a zkušeností, ne všechny lze ale brát vážně a někdy vám mohou nepodložené informace psychicky ublížit. Mít „místo“, kde je možné najít veškeré erudované odpovědi a psychickou oporu, je pro nastávající maminky moc důležité. 

O Lucii Křížkové

Lucii Křížkovou možná znáte jako miss České republiky z roku 2003 nebo jako dlouholetou moderátorku pořadu Sama doma v České televizi. Nejspíš už ale nevíte, že se dřív věnovala sportovní gymnastice nebo že dlouhodobě spolupracuje s několika charitativními organizacemi. Kromě toho se stará o syna Davida a dceru Lolu a svůj každodenní život aktivně sdílí i na Instagramu, kde ji najdete pod profilem @lucie_krizkova.

 


Pošlete článek dál

Sdílet: