Moje těhotenství bylo víc než náročné. Chci, aby ostatní ženy věděly, že i to je v pořádku

O těhotenství se často mluví jako o nejkrásnějším období ženy a téměř každá nastávající máma má na Instagramu spoustu usměvavých fotek s bříškem. I když by se mohlo zdát, že těhotenství snad ani jinak prožít nejde, opak je pravdou – obavy, nejistota, ale i zdravotní komplikace nejsou ničím výjimečným, na sítích ale nevypadají tak dobře. O tom se rozpovídala i blogerka Gabriela Pospíšilová, kterou možná znáte jako nadšenou kuchařku z projektu Gábi v kuchyni. Těhotenství pro ni nebylo ani zdaleka tím nejlepším, co ji v životě potkalo.


17. 2. 2021 Veronika Vimmerova Sdílet:
Moje těhotenství bylo víc než náročné. Chci, aby ostatní ženy věděly, že i to je v pořádku

V rámci naší výzvy "Buď klidu se svými strachy" jsme našim ambasadorkám položili pět otázek o strachu v těhotenství.

Z čeho jste měla ve svém (prvním) těhotenství nejintenzivnější strach?

V každém období těhotenství to byl jiný strach. Nejintenzivněji jsem ho ale vnímala ve vztahu ke zdraví miminka.

Co vám nejvíc pomohlo a dodalo v takové chvíli pocit jistoty?

Pravidelné kontroly a vyšetření. Lepší a jistější pocit jsem ale měla až od té doby, kdy jsem začala cítit pohyby miminka.

Byly věci nakonec jinak, než jste si původně představovala?

Všechno bylo jinak. Otěhotnění se protáhlo na šest měsíců, což mi v tu dobu připadalo nekonečné. Plánovala jsem si, jak mi bude v těhotenství dobře, že budu normálně fungovat a sportovat tak, jak mi tělo dovolí. Nedovolilo mi ale skoro nic. Přestože jsem na mateřskou chtěla jít až v posledním možném termínu před porodem, byla jsem nakonec na neschopence už od začátku. Plánování je jedna věc, realita ale může být úplně jiná. Pevně ale věřím, že každé těhotenství není stejné, a to druhé může být úplně jiné.

Kdybyste dnes mohla svému mladšímu já poslat jednu zprávu, co by v ní bylo?

Že to rozhodně stojí za všechna ta trápení, bolesti, strach a někdy i bezmoc. 

Vnímáte negativní pocity v těhotenství stále jako společenské tabu?

Nevnímám, i když o tom krásném je toho všude daleko víc. Hodně žen okolo mě říká, že všichni mluví o porodu, ale nikdo se nevěnuje šestinedělí nebo kojení. Podle mě to tak úplně není a o těchto věcech už se dnes mluví víc. 

Jak jste prožívala těhotenství? Mluvila jste o tom, že to nebylo nejkrásnější období vašeho života.

Nenáviděla jsem všechny ty věty o tom, že těhotenství je nejhezčí období života a mám si ho užívat. Rozhodně to nebylo nejkrásnější období v mém životě a neužívala jsem si skoro nic, manžel navíc hodně pracoval, a já jsem proto byla často sama. Od začátku mi bylo špatně a nedokázala jsem normálně fungovat, kvůli tomu jsem pak dost brečela a cítila jsem se mizerně. Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem několikrát skončila i na pohotovosti. Na konci těhotenství to bylo lepší, protože manžel mohl být doma víc, a já už jsem se navíc těšila na to, až bude malý s námi. Takže konec těhotenství byl pro mě paradoxně klidnější. 

Pokud byste byla znovu těhotná, udělala byste něco jinak?

Věřím, že jsem udělala všechno, co jsem mohla – přečetla jsem hodně knížek k porodu i mateřství, odpočívala jsem, protože skoro nic jiného jsem ani dělat nemohla. Možná bych podruhé byla klidnější a tolik se nebála na začátku, ale to se snadno říká.

Jste aktivní na sociálních sítích a o svých zážitcích z těhotenství i z porodu jste se podělila na svém blogu. Odkud se bere vaše potřeba sdílet pocity veřejně?

Často se píše o tom, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím ženy a na druhou stranu že porod je bolestivý a prostředí hrozné. U mě to bylo přesně naopak. Chtěla jsem tím podpořit ostatní ženy, kterým není v těhotenství nejlíp nebo se bojí porodu.

Na sociálních sítích se věnujete převážně vaření. Jaké byly reakce na úplně jiné téma – těhotenství a porod?

Pozitivní. Mezi sledujícími mám i hodně maminek. Sama mám na sociálních sítích ráda, když vím, kdo za profilem stojí, a komunikace je osobnější, přirozená a upřímná. I teď, když články o těhotenství a porodu na svém profilu připomínám, mi pořád chodí plno hezkých zpráv a poděkování. Sdílím to, co zrovna cítím. 


O Spolku

O Spolku

Ve Spolku pro mateřství věříme, že vzájemná podpora dokáže z těhotenství a mateřství udělat klidnější období života pro každou z nás.
Chci vědět více

Jak se vám dařilo spojovat váš foodblog a těhotenství? A jak vám to jde teď, s téměř ročním synem?

V těhotenství to bylo hodně těžké – nebyla jsem schopná nic připravovat, na nic jsem neměla chuť ani sílu. Do toho jsem měla ještě těhotenskou cukrovku, což nebyl úplně nejideálnější stav. Po porodu se situace zlepšila, jídlo jsem si začala zase užívat a měla i plno inspirace. Vařím a peču, když malý spí nebo když je s někým z rodiny. Určitě to není stejné jako před otěhotněním, času už rozhodně nemám tolik, ale netrápím se tím. Raději trávím čas se synem. Momentálně mě taky inspiruje tvorba receptů pro děti.

V čem vidíte benefity členství ve Fairsurence Spolku pro mateřství?

Projekt pomáhá ženám během těhotenství a mateřství, teď zrovna svou výzvou ukazuje, že je normální mít během těhotenství a u porodu strach. Neznám nikoho, kdo by během těchto období strach neměl, projekt proto vnímám jako velkou podporu a zároveň možnost, kde hledat pomoc. 

Kterou z výhod Spolku byste během svého těhotenství uvítala nejvíce?
V naší aktuální výzvě se věnujeme strachu, který mnoho nastávajících rodičů má, ale málo se o něm mluví. Proč jste se rozhodla do výzvy zapojit vy sama?

Vzhledem k tomu, že jsem sama měla v těhotenství mnoho obav, byla mi spolupráce s vaším tématem blízká. Sama se snažím své sledující ve věcech, které se týkají těhotenství, porodu nebo mateřství, podporovat. Jsou to citlivá témata a jakákoliv pomoc se hodí. Hlavně prvorodičkám.

O Gabriele Pospíšilové

Autorka foodblogu Gábi v kuchyni se o svém těhotenství rozhodla mluvit otevřeně. V době svého těhotenství tak jídlo vyměnila za poznatky o tom, jak devět měsíců čekání na potomka prožívala ona. Sama přiznává, že do zpěvu jí nebylo, dodává ale, že u ní všechen strach a nejistotu vykompenzoval dnes už skoro roční syn. 

 


Pošlete článek dál

Sdílet: