Porodu by měla velet sama žena, ostatní pomáhají

V českém prostředí je práce porodní duly stále vnímaná spíše negativně. S čím může dula u porodu pomoct, nevědí často nastávající maminky a někdy ani personál v nemocnicích. I proto dnes s podporou duly rodí jen čtyři procenta českých žen. „Mám za sebou tři vlastní porody, u kterých mě doprovázela profesionálka, a i přes moje počáteční obavy to byl pokaždé pozitivní zážitek. Chtěla jsem podobnou zkušenost předat i dalším ženám,“ vysvětluje Ivona Remundová své rozhodnutí stát se profesionální dulou a pomáhat s příchodem dětí na svět.


3. 11. 2020 Veronika Vimmerova Sdílet:
Porodu by měla velet sama žena, ostatní pomáhají
„Porodu by měla velet sama žena, všichni ostatní jsou u ní od toho, aby jí s ním pomohli.“ Ivona Remundová, porodní dula
Věřím, že mnoho nastávajících maminek si není úplně jistých tím, co přesně je podstatou práce duly. S čím jim můžete během těhotenství a u porodu pomoct?

Základním principem práce duly je podpora – je to někdo, kdo je vedle vás a kdo vás podporuje na vaší cestě těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Podpora ale není vedoucí, dobrá dula ženu do ničeho netlačí a nerozhoduje, co je správně nebo špatně. Je člověkem, který se v problematice těhotenství, porodu a šestinedělí lépe vyzná, protože má vzdělání a často taky vlastní zkušenosti. Já svou roli vnímám jako roli člověka, který podpoří a dodá sílu, aby žena prošla celým procesem s pocitem, že měla vždycky dostatek informací a oporu ve složitých situacích. Hlavním principem práce duly je laskavě provést ženu těhotenstvím tak, jak si přeje ona sama. Jeden příklad za všechny: Jako dula neodmítnu ženu, která se bojí vaginálního porodu, a rozhodla se proto pro císařský řez. Informuji ji o tom, jaké má toto rozhodnutí rizika, ale podpořím ji s respektem.

V jakých ohledech se liší práce duly a porodní asistentky?

Je spousta míst, kde se překrývají, hlavní rozdíl je ale v tom, že porodní asistentka je medicínsky vzdělaný člověk. I ona je tady primárně pro ženu, ale více se na ni zaměřuje od pasu dolů. Dula se naopak více zaměřuje od pasu nahoru. Porodní asistentka může odvést celý porod po lékařské stránce, může ženu ošetřovat jako zdravotník, zatímco dula se stará o to, aby bylo ženě po celou dobu porodu co nejlépe. Když se to propojí a tým spolupracuje bez toho, aby mezi sebou jednotliví členové bojovali o kompetence, obě role se hezky doplňují. Na západ od Česka tento koncept funguje dobře a běžně se používá. Důležité je, že dula by nikdy neměla suplovat medicínskou roli, což je málo známé a často právě z toho pramení strach českých lékařů – mají obavu, že k porodu naběhne dula a začne rozporovat jejich diagnózy. To ale dula dělat nesmí.

„Ženy mají z porodů obavy, často prošly špatnou zkušeností.“ Ivona Remundová, porodní dula
Proč ženy nejčastěji vyhledávají služby duly? S jakými příběhy se setkáváte?

V Česku je to bohužel zatím pořád tak, že se ženy porodu obávají. Mají strach, že porod v nemocnici bude těžký – buď proto, že už jeden takový zažily, nebo znají podobné příběhy od kamarádek. Některé ženy zase nechtějí jít k porodu s partnerem a dulu si berou proto, aby v porodnici nebyly samy a měly někoho, kdo je případně ochrání. Často proto musíme vysvětlovat, že naše povolání není štítem proti zlému personálu v nemocnicích. Rády ale poradíme s výběrem porodnice, kde se dá očekávat respektující a slušné chování – snažíme se posílit kompetenci ženy vydat se tam, kde se bude u porodu cítit nejlépe.

Ze statistik vyplývá, že porodem s dulou v Česku projdou asi čtyři procenta žen, což je poměrně nízké číslo. Čím si je vysvětlujete?

Obecně je u nás v této oblasti malá informovanost. Málo se mluví o tom, že těhotenství a porod jsou zkušenosti, které by žena mohla za určitých podmínek prožít hezky. Mám pocit, že ženy se už dopředu vnitřně smiřují s tím, že pokud chtějí mít dítě, je porod něco, co budou muset přežít, stejně jako před nimi jejich maminka nebo babička. Nechci říkat, že porod je vždycky krásný, protože mnoho žen prožívá velké bolesti a občas je to zážitek na hranici života a smrti. Určitě to ale může být zážitek obohacující, s čímž přítomnost duly hodně pomáhá. Pokud by se o této problematice více mluvilo, pevně věřím, že by zároveň s tím stoupalo i to číslo, které zmiňujete. 

Veřejná debata i dnes duly často stigmatizuje. Stejně tak mám pocit, že to mnohdy drhne i ve vztahu dula–lékař. Proč má české porodnictví ve většině případů zatím pořád problém přijmout roli duly jako normální součást porodu tak, jako je to v zemích západní Evropy?

Sama nedokážu pochopit, proč jsou nemocnice, kde to jde velmi hezky, a pak jiné, kde je dula stále problém. Do většiny pražských porodnic doprovázím ženy se staženým žaludkem a s obavou z toho, jak na mě bude personál reagovat tentokrát. Nakonec si nemůžu být jistá ani tím, jestli svou přítomností ženě paradoxně její pozici nezhorším, přestože ona si porod s dulou vybrala přesně z opačného důvodu. Zažila jsem situace, kdy personál porodnice ženě říkal, že pokud by neměla dulu, domluvili by se lépe, což je extrémně neprofesionální. Za mě je za tím často problém s mocí – v případě, že se lékař cítí ve svém povolání komfortně jen v případě, že má nad pacientkou plnou moc, a najednou přichází někdo, kdo v jeho očích může tuto hierarchii rozbít, pak to vytváří pocit nervozity. Málokdo si uvědomuje, že porodu by měla reálně velet sama žena a všichni ostatní by měli být okolo proto, aby jí pomohli. 

foto profilovka dula
„Lékaři mají často obavu, že k porodu naběhne dula a začne rozporovat jejich diagnózy. To ale dula dělat nesmí.“ Ivona Remundová, porodní dula
Co můžu jako rodící žena dělat v situaci, kdy si ke svému vlastnímu porodu pozvu dulu a personál mi začne tvrdit, že to tak nebude. Jednak mám zájem o to, aby se mnou byla, zároveň jí za její přítomnost platím. Kde v takovém případě začínají a končí moje práva?

Vzhledem ke kompetencím duly, o kterých jsme se bavily na začátku rozhovoru, nemůže dula komunikovat za ženu s personálem a nemůže ji z podstaty své role bránit. Pokud nejsou platná mimořádná opatření – teď například kvůli covidu-19, ale podobně to funguje i během chřipkových epidemií –, kdy dula ze zdravotních důvodů k porodu nesmí, pak má žena plné právo ji jako doprovod mít. A taky má plné právo o průběhu svého porodu rozhodovat. V praxi je to ale komplikovanější, protože v době, kdy žena přichází do porodnice, je od přírody nastavená tak, že se rozhodně nechce s nikým přít. Adrenalin, který potřebujeme k tomu, abychom se s někým pohádali, zastavuje porod a každá žena to podvědomě cítí. Takže pokud v nějaké situaci personál říká, že dula půjde ven, pak jediný, kdo může zasáhnout, je rodící žena, která ale zároveň potřebuje zůstat zadobře s personálem. Tady bych ale chtěla podotknout, že mně se to zatím naštěstí nestalo.

Podobné situace, kdy nesmíte udělat nic, přestože byste mohla pomoci, musejí být pro vás i vaše kolegyně těžké.

Jsou to opravdu složité chvíle. Stává se, že má žena nějaké požadavky ve svém porodním přání, ale personál porodnice ta přání nerespektuje. A dula bohužel takovým situacím může jen přihlížet. 

Měla jsem za to, že porodní přání píše žena proto, aby se jimi lékaři řídili.

Mělo by to tak být. V případě komplikací se ale stává, že se na přání přestane brát ohled, často s vysvětlením, že úkony bylo nutné udělat pro záchranu dítěte a na diskuzi nebyl prostor. Což se někdy opravdu stát může, někdy ale bohužel i špatným vedením porodu ze strany personálu. V českých porodnicích se například většinou stále rodí v poloze na zádech na koze, přestože se už dávno ví, že takový porod není pro každou ženu ideální. Lékařům se tak ale se ženami dobře manipuluje, takže na tom trvají. Pak se může porod dostat do situace, kdy je nutné mu pomoct postupy, které si žena na začátku nepřála, a kdy už opravdu není prostor pro debatu. Porušení přání se často týká i odnášení dětí po porodu. Naštěstí ale u nás existují místa, kde se k maminkám přistupuje s respektem, jsou to například porodnice v Rakovníku, v Příbrami nebo v Havířově. Vlastně bych řekla, že celá Morava je dobrým příkladem pro porodnice v Čechách, a většinou úplně nejhorší situace bývá v Praze – v hlavním městě jsou sice nemocnice na perfektní úrovni a s výborným vybavením, někdy v nich ale chybí empatie. 

„V Holandsku nebo Dánsku rodí ženy doma úplně běžně, a k porodu dokonce dostávají porodní asistentku placenou z veřejného zdravotního pojištění.“ Ivona Remundová, porodní dula

PRO KLID V DUŠI

Proč jsme vůbec Spolek pro mateřství založili?
Přečíst víc
Duly bývají často spojované s domácími porody, což je v Česku další negativně vnímané téma. Co musí žena udělat proto, aby mohla rodit doma, a ne v nemocnici?

Na začátek uvedu na pravou míru, že dula sama nemůže domácí porod bez porodní asistentky odvést, k tomu nemá kvalifikaci. A teď k vaší otázce. Vnímání domácích porodů se mezi východní a západní Evropou velmi liší. U nás je na ně pohlíženo jako na hazard, který ohrožuje zdraví dítěte, v Holandsku nebo Dánsku rodí ženy doma úplně běžně, a k porodu dokonce dostávají porodní asistentku placenou z veřejného zdravotního pojištění. Legálně je to tak, že žena může rodit, kde chce a s kým chce, ale co se týče následné péče o ni, tu už nemůže vykonávat kdokoliv. Porodní asistentky v Česku dostávají povolení k domácím porodům obtížně, navíc jim v případě pochybení hrozí obrovské pokuty. Málokdo se proto chce do takových podniků pouštět a ty porodní asistentky, které k domácím porodům chodí, si bedlivě hlídají, aby byla rodící žena stoprocentně zdravá. Zároveň dochází k ostrakizaci žen samotných – sama mám zkušenost s domácím porodem a od svého okolí jsem si kvůli tomu dost vyslechla.

Ivona Remundová a syn Boris po domácím porodu
Ivona Remundová a syn Boris po domácím porodu
Duly, stejně jako porodní asistentky, se snaží spíše o přirozený porod. Podle prohlášení České komory porodních asistentek se zvyšuje používání technologií u porodů i procento císařských řezů. Je to ale opravdu tak, že by statistiky zvyšovaly jen nemocnice? Neříkají si o pomoc v tomto případě i samotné maminky?

To je komplikované téma. Určitě jsou ženy, které nějakou medikaci nebo císařský řez chtějí, a pokud je to jejich přání a jsou informovány o negativních důsledcích, nikdo by jim ho neměl rozmlouvat. Většina žen mi ale říká, že by si přála zvládnout porod sama. Problém nastává ve chvíli, kdy žena rodí a má opravdu velké bolesti. Lékaři jí nabídnou medikaci a ona po ní ve své situaci samozřejmě sáhne. Tady se my duly někdy rozcházíme se zdravotníky, když říkáme, že by bylo dobré nejprve hledat úlevy, které žena vydoluje sama ze svého těla, než takové, které s sebou nesou možné negativní důsledky. Například opiáty pomůžou od bolesti, ale zároveň mohou ovlivnit i dítě, které se v porodních cestách přestane správně pohybovat, což může vést k císařskému řezu. Než tedy nabídneme léky, bylo by dobré zkusit vodu, masáž nebo třeba aromaterapii. 

Těhotenství a následné mateřství jsou velká věc. A ideální porod není zdaleka to jediné, co během „nejkrásnějšího období v životě ženy“ budoucí i čerstvé maminky (a samozřejmě i tatínci) řeší. Spolek pro mateřství je tu proto, aby jim pomohl ho prožít ve větším klidu a pohodě. Našim členkám nabízíme nejen články, ale i další výhody. Online konzultace s lékaři, přístup k online předporodnímu kurzu, a vzájemné krytí pro případy, kdy se věci nedějí tak, jak bychom si přáli. Přidejte se k nim a dopřejte si klid a jistotu.

 


Pošlete článek dál

Sdílet:

Informace, které naleznete v tomto článku, nenahrazují konzultace s lékařem či jiným specialistou. Neslouží k účelu diagnózy, léčby a ani jako prevence proti žádné nemoci či zdravotním problémům. Doporučujeme se vždy obrátit na vašeho lékaře, který zná vaše individuální potřeby a zdravotní stav.