Ženy se víc zajímají, lékaři často stagnují. Správný porod není jen jeden

Hnutí za aktivní mateřství se od roku 2006 snaží přinášet nové úhly pohledu a zajímavé informace ze světa těhotenství, porodnictví a mateřství. Letošní ročník jejich Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství se kvůli koronavirové epidemii celý přesunul do on-line světa, z nevýhody ale udělal přednost – všechny přednášky si teď můžete nadělit jako vánoční dárek a pustit si je doma z gauče. Se současnou ředitelkou festivalu Lucií Ambrožovou jsme si povídali nejen o zajímavých tématech tohoto ročníku, ale i o tom, co chybí českému porodnictví.


15. 12. 2020 Veronika Vimmerova Sdílet:
Ženy se víc zajímají, lékaři často stagnují. Správný porod není jen jeden
Váš festival pro nastávající rodiče funguje už od roku 2006. Změnil se za těch čtrnáct let přístup veřejnosti k těhotenství a porodu?

Za tu dobu se změnil hlavně náš přístup k informacím. Dřív si ženy musely vystačit s informacemi od mámy nebo babičky, dnes to mají díky internetu a technologiím jednodušší. Můžou komunikovat s ostatními a snadněji se potkat s lidmi, kteří nad určitými věcmi přemýšlejí podobně. S informovaností žen se zvyšuje poptávka po službách, které v Česku zatím nejsou standardem. Existují porodnice, které na to svým tempem reagují, mnoho institucí má ale problém držet se změnami krok. Ve většině našich nemocnic jsou lidé, kteří dělají věci pořád tak, jako se dělaly před čtyřiceti lety. Nemusí jít vždycky jen o starší personál, i mladí doktoři se učí staromódní postupy. A tyhle dvě strany se dostávají do konfliktu – ženy si dnes podle některých lékařů příliš vymýšlejí a ony zase mají občas pocit, že je nikdo neposlouchá. 

Hlavní rozpor je tedy podle vás mezi tím, co maminky chtějí a co si dokážou zjistit a mezi systémem v nemocnicích.

V podstatě ano. Zároveň je u nás zborcená role porodní asistentky, která je oprávněná vést ty porody, které jsou fyziologicky v pořádku. Během minulého režimu byly kompetence této profese omezeny, z porodních asistentek se staly tzv. ženské sestry a hlavní roli i v úplně běžných porodech přebrali lékaři. A to i v případě, kdy není co léčit. Dobré vzdělávání pro porodní asistentky už sice nějakou dobu máme, ale pozice těch, které standardně působí v nemocnicích se tolik nezměnila. To vnímám jako jednu z hlavních slabin českého porodu – máme jen jednu formálně správnou možnost, a to porod v nemocnici pod dohledem doktora. Vnímám ale, že se to postupně lepší a prostředí se po malých krůčcích mění. 


Klid do schránky

Klid do schránky

Pravidelné čtení a klid do vaší e-mailové schránky.
To mě zajímá

V úvodním textu k letošnímu festivalu zmiňujete, že náš systém porodnické péče zaspal dobu a k potřebným změnám důrazně vyzval Česko i Evropský soud pro lidská práva. To jsme na tom opravdu tak špatně?

Dobré to není, na druhou stranu ale nejsme jediní. Podobné věci se dějí i v jiných evropských státech, jinak by nemusela existovat mezinárodní organizace ENCA, které jsme jako Hnutí za aktivní mateřství součástí. (European Network of Childbirth Associations spojuje další evropské projekty aktivně se zajímající o témata spojená s porodem a mateřstvím, pozn. redakce.) Tím, že v Česku máme jen jednu „správnou variantu“ porodu, zakládáme monopol. Systém porodnictví nevytváří konkurenční prostředí, nemotivuje porodnice měnit se a zlepšovat. Zároveň je složité při jedné možnosti uspokojit různorodá přání rodiček, které často nejsou žádnými rozmary, ale vycházejí z požadavků pro zdravý a bezpečný porod v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace.

Co se dá změnit? Jaké můžou být ty další varianty?

V některých evropských zemích, například ve Velké Británii, Německu, Nizozemí nebo Norsku, si ženy mohou vybrat z několika možností. Země mají k dispozici klasické porodnice, vedle nich porodní centra v porodnicích a porodní domy, kde probíhají porody bez komplikací pod dohledem porodních asistentek, a oficiální variantou jsou i domácí porody. Státy mají zajištěný systém následné péče a není to tak, že by porodní asistentka při domácím porodu musela před příjezdem sanitky utéct, aby se vyhnula obrovským pokutám. Každá žena si tak může zvolit pro sebe vyhovující a bezpečnou variantu a každý zdravotník si zase může svobodně vybrat zařízení, ve kterém se mu bude lépe sloužit. Důležité je, že země, které pracují s takovými možnostmi, nemají horší porodní výsledky, spíš naopak – při nízké úmrtnosti rodiček a novorozenců ještě vykazují výborné výsledky v parametrech, které zaznamenávají kvalitu průběhu porodu. 

Festival pořádáte pod hlavičkou vaší organizace Hnutí za aktivní mateřství, které funguje jako platforma pro iniciování změn českého porodnictví – prosazuje normální porod a přátelskou porodní péči pro matku a dítě v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. V rámci hnutí spolupracujete s mnoha dalšími organizacemi. V čem je pro vás přidaná hodnota takových spoluprací?

České porodnictví pro své změny potřebuje pozornost ze všech stran – tlak žen, zákonodárců, v ideálním případě i pojišťoven a taky zevnitř od uvědomělých a respektujících doktorů nebo porodních asistentek. Není to proto jen o nás, důležitá je spolupráce mezi celým neziskovým sektorem, který má moc koordinovat jednotlivce, propojovat jejich hlas a posílat ho dál do vyšších pater. Ať už je to Unie porodních asistentek, Česká asociace dul, nebo Asociace pro porodní domy, každá organizace ze svého úhlu pohledu přistupuje k tomu, co se děje, co by se dít mohlo, nebo naopak nemuselo, a ty názory se pak při vzájemné spolupráci sčítají. To je to místo, kde tlak na porodnictví získává směr. Nikdo si nemyslí, že některá z organizací luskne a všechno bude najednou pohádkově nádherné, jde o malé krůčky a o postupné zlepšování.

Vnímáte tady prostor pro spolupráci mezi vámi a Spolkem pro mateřství, který se věnuje tématům z oblasti vrozených vývojových vad a připravenosti maminek na tyto situace?

Prostor pro spolupráci na informační úrovni je vždycky. To, že je vaše téma složitější, nám nevadí, sami se složitým tématům, jako jsou potraty, zamlklá těhotenství nebo třeba neplánovaná a nechtěná těhotenství, v rámci festivalu věnujeme. Ukazuje se, že je to důležité – ženy, které si podobným zážitkem prošly, říkají, že kdyby měly tehdy víc informací, zachovaly by se pravděpodobně jinak a znalost těch věcí by jim ušetřila spoustu trápení. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti víme, že o tato témata zase tak velký zájem není, což má svou logiku. Nastávající maminky se spíše snaží programovat si pozitivní porodní a mateřskou zkušenost a nechtějí se stresovat.

To dává smysl. Na druhou stranu ale sama přiznáváte, že jsou to důležitá témata, která maminkám ve složitých chvílích pomáhají. Jak se tedy bavit o věcech, o kterých dopředu nechce nikdo slyšet?

Osvědčilo se nám podávat náročná témata konstruktivně a v rámci možností pozitivně, aby to ženy neodradilo dřív, než si stihnou uvědomit, že by se jim ty informace opravdu mohly hodit. Bavíme se více o tom, co může žena sama udělat než proti čemu se má bránit.

Máte ze svojí zkušenosti pocit, že se o porod a jeho průběh zajímají i prvorodičky, nebo toto téma řeší častěji ženy, které už mají první porod za sebou a připravují se na další?

Myslím, že na prvorodičky máme až příliš vysoké nároky. Většinou stráví 7–8 měsíců z těhotenství v práci, ten stav samotný jim dává pořádně zabrat, ale na internetu na ně ještě čeká spousta informací, které by si měly přečíst a zjistit. Vzhledem k tomu, že zatím nemají žádnou negativní osobní zkušenost, věří lékařům, a často proto nemají motivaci investovat poslední zbytky svých sil do sebevzdělávání. I proto je to ale zároveň skupina, která je nejvíc ohrožená nedostatkem informací. V případě festivalu se o témata, která se točí okolo přípravy na porod, hodně zajímají ženy, které už mají nějakou zkušenost z nemocničního prostředí za sebou, a ta zkušenost měla nějaké limity nebo při ní ženám něco chybělo. A nemusí jít ani o zkušenost s porodem. Další skupinou jsou ženy, které se na první porod nepřipravovaly a až v jeho průběhu zjistily, že informovanost jim dokáže přinést lepší porodní zkušenost. Protože už jen to, že přijmou, co jim doktor v nemocnici říká, je jejich rozhodnutí a je určitě lepší, když ho dělají vědomě, a ne v informační nouzi.

Hlavním tématem letošního ročníku festivalu, který jste kvůli koronaviru celý přesunuli do on-line prostředí, byl Respekt k mému rozhodnutí. Proč jste se rozhodli vyzdvihnout zrovna toto téma? Jaká rozhodnutí jste společně s rodiči řešili nejčastěji?

Jsme součástí Světového týdne respektu k porodu, téma je proto pro nás každoročně zadané a mezinárodní. Letos šlo především o právo rozhodovat o sobě, o svém těle, o svém přístupu k rodičovství, a to nezávisle na tom, jaké kdo zastává názory. Letos nám při přípravách programu hodně rezonovala témata kojení a marketingu náhrad mateřského mléka. Ze své podstaty jsme hodně pro-kojící neziskovka, uvědomili jsme si ale, že ženy, které nemůžou kojit nebo z jakéhokoli důvodu nechtějí, se mezi námi nebudou cítit dobře. Velký tlak na kojení může vyvolat stigma na druhé straně. I tady se tak ukazuje důležitost vzájemného respektu k rodičovským rozhodnutím – ať už jde o kojení, jednorázové pleny, nebo třeba přístup k výchově dětí. Na festivalu vítáme všechny ženy, které mají zájem o naše témata, a respektujeme jejich volby. 

Pro koho jsou festivalové přednášky určené, kdo v nich najde odpovědi? A jaké téma bylo pro vás v rámci letošního ročníku to nejzajímavější?

Ideálním příjemcem je člověk, který k životu i k rodičovství přistupuje aktivně, o věcech přemýšlí, hledá odpovědi a stojí o to, být ve svých rozhodnutích vědomý. Z podzimního programu mě osobně zaujala přednáška k hypnoporodu Míši Klementové. Je to téma, o kterém dlouhodobě tuším, ale až teď při třetím těhotenství jsem si dopřála trochu hlubší ponor. Skvělá byla přednáška Lilie Khousnoutdinové na téma Sexualita jako živoucí síla porodu a novinkou Děti a digitální technologie s Janem Kršňákem. Přestože jsou přednášky on-line, nejsou dostupné celoročně. Zatím se nechceme proměnit v on-line festival, přístup k nim tedy mají jen ti, kteří si ho koupili během festivalových dní. Pro ty, kteří podzimní termín festivalu nestihli a chtěli by se k přednáškám přece jen dostat, jsme připravili vánoční akci – od 14. prosince do Štědrého dne jsme možnost nákupu záznamů znovu otevřeli. Maminky nebo tatínkové si tak můžou koupit přístupy k záznamům na dva měsíce pro sebe nebo jako dárek. 

Kam se v rámci Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství i v rámci Hnutí za aktivní mateřství díváte do budoucna? Čeho byste chtěli dosáhnout?

V květnu bychom chtěli uspořádat off-line festival. (směje se) S ním máme dlouhodobě ambici oslovovat víc žen, které o něm zatím nevědí a vlastně by se jim hodil. Jsou to často právě ty prvorodičky, které se problematice samy příliš nevěnují. A za Hnutí pak směřovat k tomu, aby v rámci českého porodnictví vznikla férová nabídka pro všechny ženy a aby mohly přijímat péči, kterou si zaslouží, a kterou si samy přejí.  

Lucie Ambrožová  Současná ředitelka Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství, Lucie Ambrožová, je sama tak trochu festivalovým „produktem“. Potom, co v očekávání prvního potomka navštívila přednášky v publiku, se rozhodla zapojit jako dobrovolnice a postupně to dotáhla až na ředitelku festivalu, kterou byla poslední dva roky. Teď se odchází věnovat třetímu dítěti a v projektu zůstává jako mentorka pro novou ředitelku. Kromě toho pracuje s maminkami i na jiné rovině – aktivně působí jako poporodní dula.

Těhotenství a následné mateřství jsou velká věc. A dostatek ověřených informací není zdaleka to jediné, co během „nejkrásnějšího období v životě ženy“ budoucí i čerstvé maminky (a samozřejmě i tatínci) řeší. Spolek pro mateřství je tu proto, aby jim pomohl ho prožít ve větším klidu a pohodě. Našim členkám nabízíme nejen články, ale i další výhody. Online konzultace s lékaři, přístup k online předporodnímu kurzu, a vzájemné krytí pro případy, kdy se věci nedějí tak, jak bychom si přáli. Přidejte se k nim a dopřejte si klid a jistotu.

 


Pošlete článek dál

Sdílet:

Informace, které naleznete v tomto článku, nenahrazují konzultace s lékařem či jiným specialistou. Neslouží k účelu diagnózy, léčby a ani jako prevence proti žádné nemoci či zdravotním problémům. Doporučujeme se vždy obrátit na vašeho lékaře, který zná vaše individuální potřeby a zdravotní stav.