Samovolný potrat bolí zejména na duši. Pomáhá přijetí emocí, truchlení a sdílení

Samovolný potrat představuje pro všechny páry, které se těší na miminko, velikou ránu. Vyrovnat se se ztrátou potomka není snadné a může to trvat dlouho. Problematické to bývá zejména pro ženy. Spontánní potrat probíhá u 10 až 15 % diagnostikovaných těhotenství, což je poměrně vysoké číslo. Přesto se jedná o téma, o kterém se na veřejnosti příliš nemluví. Sdílení je přitom jedním z možných způsobů, jak se se ztrátou vyrovnat, což potvrzuje i psycholožka a psychoterapeutka Jana Kučerová.


21. 8. 2021 Eva Vogelová Sdílet:
Samovolný potrat bolí zejména na duši. Pomáhá přijetí emocí, truchlení a sdílení

Největší riziko spontánního potratu hrozí v prvním trimestru, ale může proběhnout i později. K úmrtí plodu v děloze často dochází bezpříznakově, žena o něm zpočátku nemusí vůbec vědět. Odeznívají běžné těhotenské potíže a teprve později nastupuje bolest břicha a krvácení, což ženu na probíhající komplikaci upozorní. Z tohoto důvodu se na tzv. „zamlklé těhotenství“ někdy náhodně přijde během ultrazvukového vyšetření. Z velikosti plodu se pak dá zpětně odhadnout, kdy k úmrtí plodu došlo. Samotný potrat, tedy proces, kdy dochází k vypuzení odumřelého těhotenství, je spojen s křečemi břicha, pánve a dolní části zad a s krvácením, někdy ho provází i pocit na zvracení a točení hlavy. Úmrtí plodu bezprostředně následované těmito příznaky nebo potrácení živého plodu je méně časté, zejména v časných fázích těhotenství. „V noci mě vzbudila velká bolest břicha. Cítila jsem prasknutí plodové vody a poté přišlo silné krvácení. Na toaletě ze mě vyšel plod. Držela jsem ho v dlani a věděla, že je konec. Cítila jsem se zoufale,“ svěřila se dvojnásobná maminka Lucie Viktorinová. Někdy lékař z vyšetření pozná, že potrat ženě hrozí. V takovém případě zahájí léčbu, od té ale není možné vždycky čekat zázraky. Pokud je těhotenství abnormální, obvykle se potratu i přes veškerou léčbu stejně zabránit nedá. Ve chvíli, kdy ženě dojde, že o dítě přišla, zhroutí se jí celý svět. Tělo se po bolestné události vzpamatuje zhruba za šest týdnů, ale duše většinou trpí mnohem déle.

Bolest duše se po samovolném potratu podceňuje

„Spontánní potrat je pro každou ženu veliký šok. Mnohé z nich nechtějí věřit, že se to děje, a prosí lékaře, aby plod zachránil, i když je jasné, že již nelze nic dělat. Většina z nich zažívá pocit bezmoci a hluboké bolesti ze ztráty blízkého člověka. Děťátko sice na světě ještě nebylo, ale ženy si k němu od první chvíle, kdy zjistí, že jsou těhotné, budují vztah,“ říká psycholožka Jana Kučerová, která pracuje se ženami, jež spontánní potrat prožily. Jde o jeden z důvodů, proč bývají ženy na své trápení často samy. Ani blízké okolí s nimi mnohdy citlivě nedokáže sdílet ztrátu. Někteří mohou reagovat nepřiměřeně. Bolest ženy podcení, říkají nevhodná slova útěchy nebo působí odtažitě.

Uzamčeno
Chcete získat přístup k obsahu pro členky zdarma? Jde to!
 


Pošlete článek dál

Sdílet:

Informace, které naleznete v tomto článku, nenahrazují konzultace s lékařem či jiným specialistou. Neslouží k účelu diagnózy, léčby a ani jako prevence proti žádné nemoci či zdravotním problémům. Doporučujeme se vždy obrátit na vašeho lékaře, který zná vaše individuální potřeby a zdravotní stav.