Bála jsem se, že si u lékařů nedokážu uhájit vlastní postoj
Strach v těhotenství mívá různé důvody. Někdo si není jistý tím, jak všechno dopadne, někdo zase tím, jestli zvládne všechny povinnosti rodiče. Tereza Kratochvílová, kterou asi znáte z Instagramového profilu Terezčino, měla zase obavy z toho, jak zvládne řešit složité situace s lékaři. Ne vždycky se jí to povedlo podle plánu, nakonec ale všechno dobře dopadlo. A tam, kde Tereze nestačily vlastní síly, pomohla zkušená dula.

V rámci naší výzvy "Buď klidu se svými strachy" jsme našim ambasadorkám položili pět otázek o strachu v těhotenství.
- Z čeho jste měla ve svém (prvním) těhotenství nejintenzivnější strach?
-
Z nátlaku lékařů a z toho, že si nebudu umět stát sama za sebou, za svým miminkem a za svými rozhodnutími.
- Co vám nejvíc pomohlo a dodalo v takové chvíli pocit jistoty?
-
Největší oporou mi byla moje dula. Zároveň mi ale nejvíc pomohlo jít hlouběji do sebe a zjistit, odkud moje strachy pramení, a pak je postupně zpracovávat.
- Byly věci nakonec jinak, než jste si původně představovala?
-
Vlastně ani ne. Nechávala jsem si otevřenou mysl pro všechny možné scénáře.
- Kdybyste dnes mohla svému mladšímu já poslat jednu zprávu, co by v ní bylo?
-
Všechno je v pořádku a tak, jak má být.
- Vnímáte negativní pocity v těhotenství stále jako společenské tabu?
-
Když se rozhlédnu po sociálních sítích, řekla bych, že už tolik ne. Mnohem víc žen ke svému publiku mluví autenticky, tím pádem jsou autentické i samy k sobě. Ve společnosti je ale určitě pořád na čem pracovat.
- Jaké pro vás bylo těhotenství? Jak na něj zpětně vzpomínáte?
-
Pro mě to bylo nejhezčí období v životě, zároveň ale plné výzev a spousty věcí ke zpracování. Otěhotněla jsem rychle, což jsem vůbec nečekala. Spíš jsem počítala s variantou, že to bude trvat několik měsíců nebo i let. I když jsem byla překvapená, od začátku jsem věděla, že je všechno tak, jak má být. Na těhotenství vzpomínám krásně i přesto, že už se rozjela první vlna koronaviru, a ve vzduchu tak visela otázka, jestli se mnou bude moct být partner a dula u porodu. Bylo to pro mě zároveň období nastavování vlastních hranic, snahy nepodlehnout nátlaku ze strany zdravotníků a hledání jistoty v tom, že o svém těle rozhoduji jenom já sama.
- Ve vašich videích na YouTube mluvíte o těhotenství hodně pozitivně. Byla jste celých devět měsíců vnitřně smířená sama se sebou a s tím, co se právě děje?
-
Absolutně. Od začátku jsem vnitřně cítila, že je všechno v pořádku. Nebyla jsem smířená jen se zdravotní péčí, protože mám pocit, že u ní my ženy máme trochu problém s prosazením vlastního názoru a často si myslíme, že lékaři mají neomylnou pravdu. Když jsem byla v devatenáctém týdnu těhotenství, můj gynekolog trval při prohlídce na vnitřním vyšetření, já jsem ale cítila, že ho nechci. Prosila jsem, aby to nedělal – samo o sobě mi dnes zní neuvěřitelně, že jsem prosila lékaře, aby s mým vlastním tělem nedělal něco, co jsem si nepřála – on ale na vyšetření trval. Nedokázala jsem mu oponovat a nakonec jsem se vyšetřit nechala, celou cestu domů jsem pak brečela, protože jsem se cítila zneužitě. Zlobila jsem se na sebe, že jsem se nedokázala otočit mezi dveřmi a odejít z ordinace pryč. K tomu lékaři jsem už víckrát nešla a ze situace jsem se snažila ponaučit pro příště.
- Těhotenství i porod jste prožila s dulou. Proč jste se pro ni rozhodla?
-
Původně jsem chtěla mít u porodu podporu v situacích, kdy bude potřeba dělat rozhodnutí. V běžném životě se mi často stávalo, že se ke mně lidé kvůli mému mladistvému vzhledu a drobné postavě chovali jako k dítěti a bez respektu, přestože jsem dospělá žena. S mojí dulou jsme si ale sedly hlavně lidsky, a došlo mi proto, že pro mě bude daleko víc než jen podpora při rozhodování. Je velký rozdíl, když své těhotenství sdílíte a prožíváte s kamarádkou, byť máte na věci podobný pohled, nebo s dulou, která má spoustu zkušeností s jinými ženami, byla u mnoha porodů a sama je navíc mámou.
- S čím vám pomohla? Dalo by se říct, že v nějaké fázi těhotenství pro vás byla důležitější než v jiné?
-
Úplně poprvé mi pomohla s hledáním nové gynekoložky, ke které jsem po zbytek těhotenství docházela s radostí. Zároveň nám s partnerem vysvětlila všechno ohledně přípravy na porod a byla mi velkou podporou u porodu samotného. Nejdůležitější ale pro mě byla její pomoc v šestinedělí – když jsem si ohledně miminka nevěděla s něčím rady, mohla jsem se jí kdykoliv ozvat.

O Spolku
Součástí výhod členství je i předporodní kurz, který vás připraví na těhotenství, porod, šestinedělí a péči o miminko
- Hodně otevřeně mluvíte o tom, že máte adoptivní maminku a že se vás vaše biologická rodina po narození vzdala. Vnímáte, že to má vliv na vztah s vaší dcerou? Máte například pocit, že byste jí měla něco vynahradit?
-
To je pro mě velké téma. Nemám pocit nějakého vynahrazování, ale už dávno předtím, než jsem otěhotněla, jsem věděla, jak chci ke své dceři přistupovat. Jak důležitá je v těhotenství psychická pohoda, protože co prožívá matka, to s ní prožívá i miminko. Prenatální období a porod jsou hodně důležité nejen pro rodiče, ale i pro dítě.
- Už dlouho jste aktivní na sociálních sítích, dříve jste se ale věnovala dost odlišným tématům. Jaké byly reakce vašeho publika na témata spojená s těhotenstvím a narozením vaší dcery?
-
Ten přechod byl u mě dost přirozený. Celou dobu mého působení na sociálních sítích se věnuji různým tématům, z největší části myšlenkám a životu jako takovému. Od svých fanoušků jsem dostala pozitivní zpětnou vazbu, že je ten vývoj a můj pohled na svět baví.
- Překvapilo vás něco na mateřství?
-
Nečekala jsem, že budu muset tolik věcí vysvětlovat ostatním. Než jsem se stala mámou, řešila jsem hlavně sebe, najednou se mě ale pořád někdo ptá na výchovu – co jak dělám, kdy to dělám nebo proč. Svůj názor si v takových případech musím často obhajovat. Setkávám se s tím, že pokud jde výchova rodičů trochu jiným směrem, než je tomu u většiny, mají lidé tendence je hodnotit a srovnávat se sebou samými. Pokud bych ale měla říct i něco pozitivního, tak mě překvapilo taky to, jak moc dokážu milovat.

- Vaší dceři je necelých pět měsíců. Jak se teď s přítelem cítíte jako rodiče? Jak to prožíváte?
-
Myslím, že jsme do té role vpluli oba dost přirozeně a ani jednou jsme neměli pocit, že něco nezvládneme. Je to zvláštní, ale vnímáme to tak, jako by s námi byla Ellin odjakživa a vlastně se nic moc nezměnilo. Rodičovství je ale pro nás oba hodně intenzivní a jsem ráda, že se ohledně něj skoro na všem shodneme. To je pro mě hodně důležité.
- V aktuální výzvě se ve Spolku pro mateřství věnujeme strachu, který mnoho nastávajících rodičů má, ale málo se o něm mluví. Jak obavy v těhotenství vnímáte vy sama, bylo pro vás téma nové?
-
Můj strach nový nebyl, spíš se stal víc intenzivním a trochu ožil. Pro mě to nebylo ani tak o nejistotě z průběhu těhotenství, ale opravdu hodně jsem se bála komunikace se zdravotníky a toho, že si nezvládnu stát za svým, což se mi nakonec opravdu stalo na začátku těhotenství v gynekologické ordinaci. Ta situace mě ale hodně nakopla a motivovala k tomu, začít věci měnit. Podobná věc se mi totiž stala i podruhé – na konci těhotenství jsem začala docházet do poradny, kde jsem se setkávala s neznámými lékaři. Jeden z nich opět trval na vnitřním vyšetření, což jsem už napodruhé dokázala odmítnout. Od té doby mám pocit nesmrtelnosti! (směje se)
- Proč vám dává smysl se za náš projekt postavit?
-
Téma strachu a nedostatečné pomoci řeší mnoho nastávajících maminek, i mně psala spousta žen s prosbou o pomoc. Některé se chtěly jen ujistit, že postupují správně, jiné ale hledaly odbornou pomoc – lékaře, porodní asistentky nebo duly. Sama vím, jak důležité pro mě bylo tu podporu mít, protože i když je období těhotenství krásné, ženy jsou během něj velmi zranitelné a citlivé.
O Tereze Kratochvílové
Novopečená máma dcery Ellin mluví o svém těhotenství vesměs pozitivně. Vyrovnat se ale musela s obavami, že nebude mít dost síly oponovat lékařům v postupech, které sama nechtěla, což se jí nakonec jednou opravdu i stalo. Tereza o svém životě otevřeně napsala ve své knize Holka ze sekáče. Svoje zážitky z těhotenství sdílí na svých sociálních sítích, takže pokud cítíte, že zrovna tohle téma se vás taky týká, podívejte se na @Terezčino.